WILL THE REIWA PERIOD SAVE THE JAPANESE SOUL? / ZACHRÁNÍ OBDOBÍ REIWA JAPONSKOU DUŠI?

česká verze níže ↓

Nowadays only a few people know about Japan that it is based on a long-standing vegetarian tradition that was absolutely unique. This country, which will be leaving the Heisei period on April 30th, and entering a new period called Reiwa on May 1st, has gone through many periods that have had a significant impact on its people.

The name Reiwa, according to Prime Minister Shinza Abe, is supposed to be „striving for harmony“. Almost every period was characterized by certain changes, new laws and edicts that also regulated the killing and consumption of animals.

The first announced change to take place in Reiwa period, is the resumption of killing whales. Not quite right direction Japan should be on its way to harmony.

So let’s be surprised how the striving for harmony manifests in Japanese cuisine, where to find now a meatless dish that does not contain fish or its broth, seems like a superhuman task. Vegetarian Japan has turned into the opposite, in a relatively short period of time due to Western civilization.

In Japan, meat is consumed for 150 years. Buddhism and Shinto, along with the lack of arable land, made meat unnecessary. People did well with rice, beans, seaweed and vegetables.

The diet changed for the first time in Asuka period in April 675, when the killing and consumption of farm and wild animals, including fish and shellfish, was banned in Japan by Emperor Tenmu, who was influenced by Buddhism and the associated reincarnation. Eating fish and shellfish was allowed in 737 by Emperor Seim.

During the Nara period until the restoration of Meiji in the second half of the 19th century, that is to say, for 1 200 years, Japan was mainly on a plant diet. The fish was served only on special occasions and celebrations.

At this time, shójin ryóri is also being created. It‘s a name that originated with Buddhist monks. Ryóri means food or cuisine, shójin is a Japanese translation of the Sanskrit word virya, which means „having goodness and avoiding evil“.

In the Kamakura period (1185 – 1382), at the command of the Ise temple, anyone who ate a farm or wild animal had to hold a fast of 100 days. Anyone who ate with such a person had to fast for 21 days, and the one who ate with someone who had eaten with someone who had eaten meat had to fast for a week (www.kikkoman.co.jp). Meat at this time was considered a social taboo. Drinking cow’s milk was seen as drinking blood.

Even the ninja, or shinobi, whose origins date back to the 12th century, were vegetarians, mostly because of their health. These battle masters avoided not only meat and fish, but also dairy products and sugar.

In the Edo period (1603 – 1867) Tokugawa Tsunayoshi becomes the emperor, who gives strict prohibitions on killing animals. For their violation, people are executed. Tsunayoshi had a weakness especially for dogs and is therefore sometimes referred to as „Dog Shógun“. In 1687 he published „Laws of Compassion“, and a few years later he added several edicts in which he orders people to treat all living beings with respect.

Meat, as a food that is beneficial, was introduced to the Japanese by the Dutch. For the Japanese, a meat diet has become a symbol of progress and breakup of feudal, hierarchical society. During the restoration of Meiji, when Japan is influenced by the Western world, Emperor Meiji permits red meat consumption.

In order to lead by example to his nation, Emperor Meiji publicly ate meat for the first time on January 24th, 1872. Since then meat consumption has been allowed to everyone. But the Buddhists did not like the Emperor’s decision, and on February 18th, ten monks entered the Imperial Palace. Five of them were shot and the other five were arrested. This event did not reach the public due to the preservation of the imperial authority.

By doing this, the monks wanted to show their disapproval of the consumption of meat they considered an evil that destroys souls of the Japanese. But within five years, beef consumption has grown incredibly thanks to imports from Korea. Also, the US occupation after World War II caused its huge increase. Burgers, steaks or bacon have since been considered a dish of winners (www.businessinsider.com).

At that time, the „Temple of the Slaughtered Cow“ was built in Shimoda to commemorate the first slaughtered cow in Japan. This led to the first violation of the Buddhist principle, which is against meat consumption (www.happycow.net). The slaughtered animals were mourned at this time and memorial services were held in their honor.

Traditionally, the development of meat culture is measured by how completely the animal is used. Thus, according to this rule, the Japanese are not even real carnivores, as they do not consume the whole animal with its guts. On the contrary, they do that with fish.

According to Mitsuro Kakimoto, president of the Japanese Vegetarian Association, Japan is now at a point where it is beginning to realize that its health has deteriorated with eating meat. This awareness returns Japan to the traditional meatless cuisine. The Japanese are beginning to return to a meatless diet, but the fact that they do not eat meat is left to themselves. They worry about how their surroundings would accept it.

Some say that they are 80 % vegetarians because they eat meat when they go out with friends or colleagues. Japan is a country in which being different, really has no place. If you say that you don‘t eat meat, people are surprised or they even laugh.

As if the fact, that eating meat was unacceptable 150 years ago, was forgotten by everyone. Hopefully, in the Reiwa period, the Japanese will find the lost harmony and the way back to their roots and thus stop destroying their souls by eating meat.

O Japonsku v dnešní době málokdo ví, že vychází z dlouholeté vegetariánské tradice, která byla naprostým unikátem. Tato země, která 30. dubna tohoto roku vystoupí z období Heisei a 1. května vstoupí do nového období Reiwa, si prošla již mnoha obdobími, která měla značný vliv na její obyvatele.

Název Reiwa má podle premiéra Shinza Abeho představovat “usilování o harmonii“. Skoro každé období bylo charakterizováno jistými změnami, novými zákony a edikty, i co se zabíjení zvířat a jejich konzumace týče.

První oznámená změna, která proběhne v období Reiwa, je obnovení zabíjení velryb. Tedy ne zcela správný směr, kterým by se Japonsko na cestě za harmonií, mělo ubírat.

Nechme se tedy překvapit, jak se úsilí o harmonii celkově projeví v japonské kuchyni, kde nyní najít bezmasý pokrm, který by neobsahoval ani rybu či její vývar, se zdá jako nadlidský úkol. Vegetariánské Japonsko se proměnilo v opak, a to za poměrně krátkou dobu vlivem západní civilizace.

V Japonsku se maso konzumuje 150 let. Buddhismus a šintoismus spolu s nedostatkem orné půdy způsobily, že maso zde nebylo potřeba. Lidé si vystačili s rýží, fazolemi, mořskými řasami a zeleninou.

Ke změně jídelníčku došlo poprvé v období Asuka v dubnu v roce 675, kdy zabíjení a konzumace hospodářských i divokých zvířat včetně ryb a měkkýšů, byla v Japonsku zakázána císařem Tenmu, který byl ovlivněn buddhismem a s ním spojenou reinkarnací. Pojídání ryb a měkkýšů povolil v roce 737 císař Seimu.

Během období Nara až do obnovení Meiji v druhé polovině 19. století, tedy po dobu 1 200 let, se Japonsko živilo převážně rostlinnou stravou. Ryba byla podávána jen při speciálních příležitostech a oslavách.

V této době také vzniká shójin ryóri, což je označení, které vzniklo u buddhistických mnichů. Ryóri znamená jídlo či kuchyně, shójin je japonský překlad sanskrtského slova virya, což znamená “mít dobrotu a vyhýbat se zlu“.

V období Kamakura (1185 – 1382) na příkaz chrámu Ise musel každý, kdo snědl hospodářské či divoké zvíře, držet 100 denní půst. Člověk, který s ním potom jedl, musel držet půst 21 dnů a ten, který jedl s někým, kdo předtím jedl s někým, kdo zkonzumoval maso, musel držet půst týden (www.kikkoman.co.jp). Maso v této době bylo považováno za společenské tabu. Na pití kravského mléka bylo pohlíženo jako na pití krve.

I samotní ninja neboli shinobi, jejichž původ spadá do 12. století, byli vegetariáni, a to převážně kvůli svému zdraví. Tito bojoví mistři se vyhýbali nejen masu a rybám, ale i mléčným výrobkům a cukru.

V období Edo (1603 – 1867) se pak císařem stává Tokugawa Tsunayoshi, který zavádí přísné zákazy zabíjení zvířat. Za jejich porušení jsou lidé popraveni. Tsunayoshi měl slabost především pro psy, a proto je také někdy označován jako “Psí šógun“. V roce 1687 vydal “Zákony soucitu“, k tomu o pár let později přidal několik dekretů, ve kterých přikazuje, aby se lidé ke všem živým bytostem chovali s úctou.

Maso, jako potravina, která je prospěšná, byla Japoncům představena až Holanďany. Pro Japonce se tak masová dieta stala symbolem pokroku a rozbitím feudální, hierarchické společnosti. Během obnovení Meiji, kdy dochází k ovlivnění Japonska západním světem, císař Meiji povoluje konzum červeného masa.

Aby šel příkladem svému národu, císař Meiji veřejně 24. ledna 1872, poprvé pozřel maso. Od té doby byla konzumace masa povolena všem. Buddhistům se ale rozhodnutí císaře nelíbilo a 18. února téhož roku vniklo do císařského paláce deset mnichů. Pět z nich bylo zastřeleno a zbylých pět bylo zatčeno. Tato událost se kvůli uchování císařské autority nedostala mezi veřejnost.

Mniši tímto činem chtěli dát najevo nesouhlas s konzumací masa, které považovali za zlo, které ničí Japoncům jejich duše. Do pěti let se však konzum hovězího masa neuvěřitelně rozšířil, a to díky dovozu z Korey. Rovněž americká okupace po druhé světové válce zapříčinila jeho obrovský nárůst. Hamburgery, steaky či slanina byly od té doby považovány za pokrm vítězů (www.businessinsider.com).

V Shimodě je v té době postaven “Chrám poražené krávy“, který vznikl k uctění první poražené krávy v Japonsku. Došlo tak k prvnímu porušení buddhistického principu, který je proti konzumaci masa (www.happycow.net). Zabitá zvířata byla v této době oplakávána a na jejich počest byly pořádány pamětní služby.

Rozvoj masové kultury je tradičně měřen tím, jak kompletně je zvíře využito. Podle tohoto pravidla tedy Japonci nejsou ani nyní skutečnými masožrouty, jelikož nekonzumují zvíře celé i s jeho vnitřnostmi. Naopak je tomu však u ryb.

Podle Mitsura Kakimota, prezidenta Japonského vegetariánského sdružení, se nyní Japonsko dostává do bodu, kdy si začíná uvědomovat, že jeho zdravotní stav se pojídáním masa zhoršil. Toto uvědomění ho navrací zpět k tradiční bezmasé kuchyni. Japonci se začínají vracet k bezmasé dietě, ale skutečnost, že nejí maso, si nechávají sami pro sebe. Obávají se, jak by to jejich okolí přijalo.

Někteří o sobě tvrdí, že jsou vegetariáni na 80 % a to z toho důvodu, že když jdou na jídlo s kamarády či kolegy, maso si s nimi dají. Japonsko je země, ve které lišit se, opravdu nemá své místo. Pokud někde řeknete, že maso nejíte, setkáte se s údivem či dokonce smíchem.

Jako by na skutečnost, že ještě před 150 lety bylo pojídání masa nepřijatelné, už všichni zcela zapomněli. Doufejme, že se Japoncům podaří v období Reiwa najít ztracenou harmonii i cestu zpět ke svým kořenům a přestanou si tak konzumací masa ničit svoje duše.