THE SIGN OF NOTRE DAME / ZNAMENÍ NOTRE DAMU

česká verze níže ↓

Monday, April 15, 2019, was inscribed in history by the burning of the pointed tower of Notre Dame in Paris. The fire began at 6:20pm and lasted 9 hours before it was extinguished. Notre Dame’s attic, also called ‚forest‘, was burnt to the ground. This designation is enhanced by the fact that 13,000 oak trees were used to build the cathedral.

The tragic event, which has no culprit, has circled the world and left emptiness and insecurity inside of people. Its immense damage and sadness over the extinct beauty were engraved in the souls of many individuals.

This Catholic icon flared up a week before Easter Sunday – the Resurrection. The same night a fire broke out in another sacred building, which was the Islamic Al-Aqsa Mosque in Jerusalem. There wasn’t so much damage. Is it a sign from above or just a coincidence?

The outburst of sacred places is a phenomenon that leaves us in doubt and forces us to think. In each of us, this report has left a mark that makes us focus our attention on the questions that are crucial to the further development and direction of humanity.

In particular, we should focus on exploring our existing values ​​and priorities. One of the questions should be how it happened that one worships and mourns a burned tower instead of mourning over a devastated nature that will certainly not recover within five years. Nature, which is sacred in itself, is nowadays abused and destroyed, for the sake of profit and consumerism.

Cutting down, and even deliberately firing the rainforest, is one of many examples of where the values ​​have been distorted. Over the last 100 years, more than 50 % of the tropical rainforest has been destroyed. By the middle of the 21st century, it is estimated that the forests will disappear completely, with enormous consequences for the global climate. The lively formation, the rainforest, is set on fire, but we consider the burnt tower to be a tragedy that will fly the world in a flash. How is it possible that we have reached this point?

We do not respect nature or living creatures. Some species have been extirpated and many more will end up the same way. The new tower will be rebuilt in a few years, but the extinct life will never be restored. Why aren’t we paying the same or even greater attention to such serious reports as the animal extinction and the felling of rainforests caused by us?

Is it because of the fact that today’s man no longer sees in nature the beauty and sacred that he sees in artificially created places like Notre-Dame? It is important to realize, however, that sacred and beautiful buildings will be useless if we let perish what our life depends on – and that is nothing else but nature itself.

It took only a few hours for the three most affluent French families to decide to donate $ 700 million to restore the destroyed building. Many companies which will also provide a considerable amount have joined them. What awakened such generosity in these people?

Was it a strong religious belief, patriotism, or an effort to become visible? Whatever it was that led these billionaires to such a commendable act, it is more than startling that they are not willing to do the same for a gradually withering world that is now facing many serious problems.

Humanity is slowly sinking to the very bottom. Perhaps we need to fall to the absolute bottom so that we can finally recover, see clearly, rethink our previous priorities, push ourselves hard from the bottom and head in a completely different direction. In the direction that will favor life over everything else. Perhaps this is what the self-ignited sacred places try to tell us. They give us a sign that the bottom itself is already in our sight.

Pondělí 15.dubna 2019 se vepsalo do dějin tím, že v Paříži shořela špičatá věž Notre Damu. Požár začal v 18:20 a trval 9 hodin, než se ho podařilo uhasit. Podkroví Notre Damu, kterému se také říkalo ‚les‘, tak lehlo popelem. Toto označení umocňuje i fakt, že na výstavbu bylo použito 13 000 dubů.

Tragická událost, která nemá viníka, obletěla svět a zanechala v lidech prázdnotu a pocit nejistoty. Její nedozírné škody a smutek nad zaniklou krásou se vryly do duší mnoha jedinců.

Tato katolická ikona vzplála týden před Velikonoční nedělí tedy Zmrtvýchvstáním. Tu samou noc propukl požár ještě v jedné posvátné budově, a tou byla islámská mešita Al-Aqsa v Jeruzalémě. U ní nedošlo k tak velkým škodám. Jedná se o znamení shůry či pouhou náhodu?

Vzplanutí posvátných míst je úkaz, který v nás zanechává pochyby a snaží se nás přimět k jistému zamyšlení. V každém z nás tato zpráva zanechala jistou stopu, která nás nutí zaměřit svou pozornost na otázky, které mají zásadní význam pro další vývoj a směřování lidstva.

Měli bychom se především zaměřit na prozkoumání našich dosavadních hodnot a priorit. Jedna z otázek by měla být, jak došlo k tomu, že člověk uctívá a oplakává shořelou věž, místo aby oplakával zdevastovanou přírodu, která se určitě do pěti let neobnoví. Příroda, která je posvátná sama o sobě, je v dnešní době zneužívána a ničena, a to jen kvůli zisku a s ním spojenému konzumu.

Kácení, a dokonce i záměrné vypalování deštného pralesa je jedním z mnoha příkladů, kde došlo k pokroucení hodnot. Za posledních 100 let již bylo zničeno více než 50 % rozlohy tropických deštných pralesů. Odhaduje se, že do poloviny 21. století pralesy zcela zmizí, což bude mít nedozírné následky na světové klima. Živý útvar, kterým je prales, zapalujeme schválně, ale shořelou věž pokládáme za tragédii, která v mžiku obletí svět. Jak je vůbec možné, že jsme se dostali do tohoto bodu?

Nechováme úctu k přírodě, ani k živým tvorům. Některé živočišné druhy jsme již vyhubili a spousta dalších brzy přijde na řadu. Nová věž se postaví za pár let znovu, ale vyhynulý život se už neobnoví nikdy. Proč tak závažným zprávám, jako je námi zaviněné vymírání zvířat a kácení deštných pralesů, nevěnujeme stejnou či ještě větší pozornost?

Je to snad kvůli tomu, že v přírodě dnešní člověk už nevidí tu krásu a posvátno, které spatřuje v uměle vytvořených místech jako je Notre-Dame? Je třeba si uvědomit, že posvátné a krásné budovy nám ale budou k ničemu, pokud necháme zaniknout to, na čem závisí náš život – a tím není nic jiného, než sama příroda.

Stačilo pouze pár hodin na to, aby se tři nejzámožnější francouzské rodiny rozhodly věnovat 700 milionů dolarů na obnovení zničené budovy. K nim se přidalo i mnoho firem, které rovněž poskytnou nemalou částku. Co v těchto lidech probudilo takovou štědrost?

Byla to snad silná náboženská víra, vlastenectví nebo snaha o zviditelnění se? Ať už byli tito miliardáři vedeni k tak chvályhodnému činu čímkoliv, je víc než zarážející, že nejsou ochotni to samé udělat pro postupně chřadnoucí svět, který nyní čelí mnoha závažným problémům.  

Lidstvo se pomalu propadá až na samé dno. Možná je potřeba, abychom na dno dopadli úplně, abychom se mohli konečně vzpamatovat, prozřít, přehodnotit svoje dosavadní priority, a ode dna se vší silou odpíchnout a zamířit úplně jiným směrem. Směrem, který bude upřednostňovat život před vším ostatním. Možná právě toto se nám snaží samovolně vznícená posvátná místa naznačit. Dávají nám znamení, že samotné dno je už na dohled.