WHY DOES AN ANIMAL DESERVE A MEMORIAL? / PROČ SI ZVÍŘE ZASLOUŽÍ POMNÍK?

česká verze níže ↓

You will not find a more popular statue in Tokyo than the one bearing the name Hachiko. One might think that this is someone very important in Japanese rich history, but the name Hachiko doesn’t belong to an Emperor or Samurai.

The bronze statue is located in the very center of Tokyo, at the busy Shibuya Station. It stands on a small square, where it almost disappears amongst the crowds. It is a very popular meeting place, and works as a landmark and a rescue point in such a busy location. People sit around the statue on low railings and the queue of tourists, who’ve come to take a picture with the famous Hachiko, seems endless.

All-adored and sought-after Hachiko was an Akita Inu breed dog with golden brown fur. He was born on November 10th, 1923, near the city of Ódate in Akita Prefecture. From the year 1924, his owner was Hidesaburó Ueno, a professor in the agriculture department at the Tokyo Imperial University, who brought him to Tokyo as a pet.

Hachiko went out every evening to greet his owner when he returned home from work. Every day, he waited for him at Shibuya Station, at the same time the train arrived.

But in May 1925, Hachiko‘s master never came. Professor Ueno suffered from a brain bleed and died that day at work. From then on Hachiko went to Shibuya every night to wait for him and he continued to do that for nine years.

Obviously, people began to notice Hachiko waiting regularly at the station. Some people were bothered by his presence and therefore, they didn’t treat him very well. However, this changed on October 4th, 1932, when an article about Hachiko came out in Asahi Shimbun. Since then, people have begun feeding him and giving him various treats to make his wait more pleasant.

The article was written by one of professor Ueno’s student. His name was Hirokichi Saito and he was interested in the Akita Inu breed. One day he followed Hachiko as he returned home from the station, and found out that his owner was his former professor. His article made Hachiko a national sensation. Hachiko’s loyalty to his master has been associated with family devotion and has gained the admiration of many people.

Hachiko died at the age of 11 on March 8th, 1935, when he was found on the street of Shibuya. It was only in March 2011 when people discovered the cause of his death. He had died of cancer and a filarial infection. Also, four skewers from grilled chicken were found in his stomach, but it’s said that that had nothing to do with his cause of death.

Now Hachiko is stuffed and exposed at the National Science Museum of Japan in Tokyo. His remains and memorial are at the Aoyama Cemetery in Tokyo, which is beautifully decorated with blooming sakuras in spring. Next to his monument is the grave of his beloved master, Professor Ueno.

His first bronze sculpture, made by Teru Ando, ​​was built at Shibuya Station in April 1934. Hachiko himself participated in the ceremonial unveiling. However, the statue was melted during World War II. In 1948, the sculptor’s son Takeshi Ando created a new statue. This statue can still be seen at Shibuya today.

A similar sculpture also stands at the station in Hachiko’s hometown, Ódate. In March 2015, a statue depicting Hachiko happily welcoming his master returning from work, was unveiled to mark the 80th anniversary of Hachiko’s death. This statue can be seen at the Faculty of Agricultrue of the University of Tokyo.

As this story shows, an animal can deeply touch a human’s heart and leave a strong impression on a human being. A person will even make a monument to keep such story alive.  The reason for doing so, is that we feel a certain emotion and empathy for the animal. We also elevate the virtue that a person values ​​in the animal.

Another example worth mentioning, is Emily the cow from Massachusetts, who became famous in 1995 by escaping a slaughterhouse by leaping over a 1.5-meter tall gate. After escaping, she hid in a forest nearby for 40 days. People from the adjacent town had sympathy for her, so no one reported her to the police.

In the end, Emily was bought from the slaughterhouse by the Randa family, who brought Emily to sanctuary called Peace Abbey. Here, Emily was visited by many people and became a symbol of animal rights and vegetarianism.

In 2003, Emily died of uterine cancer. A week before her death, she received a blessing from a local Hindu priest. After her death, a memorial was erected on her grave with a bronze statue depicting Emily in her life size. This statue is located between the statues of Mother Teresa and Mahatma Gandhi.

Undoubtedly, there are many similar stories of animals like Emily and Hachiko’s that would certainly deserve to have a statue and memorial in their honor. We just don’t know about them or we don’t even want to know about them. The memorial would then deserve every so-called farm animal, which sacrificed its life to be able to feed someone else.

But so far we don’t make memorials for animals who are sacrificing their lives. Let’s hope that to the valuation of animal devotion and courage, there will eventually also be added a valuation for involuntary abandonment of its life.

 

V Tokyu nenajdete populárnější sochu než tu, která nese jméno Hachiko. Člověk by si mohl myslet, že se jedná o někoho velmi významného z japonské bohaté historie. Císaře či samuraje však za jménem Hachiko nehledejte.

Bronzová socha se nachází v samotném centru Tokya, na velice rušné stanici Shibuya. Je umístěna na malém náměstíčku, kde se pomalu mezi davem lidí až ztrácí. Je to velmi populární místo k setkávání, a na tak rušném místě funguje jako orientační a záchranný bod. Kolem ní posedávají lidé na nízkém zábradlí a fronta turistů, kteří se přijeli se slavným Hachikem vyfotit, nebere konce.

Všemi zbožňovaný a vyhledávaný Hachiko ハチ公byl pes se zlatohnědou srstí plemene Akita Inu. Narodil se 10. listopadu 1923 blízko města Ódate v prefektuře Akita. Jeho majitelem se stal v roce 1924 Hidesaburó Ueno, profesor ze Zemědělské fakulty tokyjské univerzity, který ho přivezl do Tokya jako svého domácího mazlíčka.

Hachiko každý večer chodil svému majiteli naproti, aby ho přivítal, když se vracel z práce domů. Čekal na něj pokaždé na nádraží Shibuya a to přesně v moment, kdy do stanice přijížděl vlak.

V květnu v roce 1925 se ale Hachiko svého pána nedočkal. Profesor Ueno trpěl krvácením do mozku a ten den v práci zemřel. Hachiko ho pak každý večer po dobu devíti let chodil na Shibuyu vyhlížet.

Vyčkávajícího Hachika si samozřejmě všímali lidé, kteří se pravidelně na tomto nádraží pohybovali. Některým jedincům svou přítomností vadil, a proto se k němu nechovali zrovna nejlépe. To se však změnilo 4. října 1932, kdy o Hachikovi vyšel jeden z článků v Asahi Shimbun. Od té doby mu lidé začali nosit krmení a různé dobroty, aby mu zpříjemnili jeho čekání.

Autorem článku byl student profesora Uena. Jmenoval se Hirokichi Saito a zabýval se rasou Akita Inu. Jednoho dne sledoval Hachika, když se vracel z nádraží domů, a tak zjistil, že patřil právě jeho bývalému profesorovi. Jeho článek udělal z Hachika národní senzaci. Hachikova věrnost svému pánovi byla spojována s rodinnou oddaností a získala si tak obdiv mnoha lidí.

Hachiko zemřel ve věku 11 let a to 8. března 1935, kdy byl nalezen na ulici na Shibuye. Až v březnu roku 2011 bylo oznámeno, že zemřel na rakovinu a filariální infekci. V jeho žaludku byly nalezeny i čtyři špejle ze špízu s grilovaným kuřecím masem. To prý ale nebyla příčina jeho úmrtí.

Nyní je Hachiko vycpán a vystaven k obdivu v National Science Museum of Japan v Tokyu. Jeho ostatky a pomník jsou pak na tokyjském hřbitově Aoyama, který je na jaře krásně zdoben rozkvetlými sakurami. Hned vedle jeho pomníku je hrob jeho milovaného pána, profesora Uena.

Jeho první bronzová socha, jehož autorem byl Teru Ando, byla na nádraží Shibuya postavena v dubnu v roce 1934. Sám Hachiko se dokonce účastnil jejího slavnostního odhalení. Socha však byla roztavena během druhé světové války. V roce 1948 pak sochařův syn Takeshi Ando vytvořil sochu novou. Tuto sochu je možné vidět na Shibuye dodnes.

Podobná socha stojí také na nádraží v rodném městě Hachika, v Ódate. V březnu roku 2015 byla k výročí 80 let od Hachikova úmrtí odhalena socha vyobrazující Hachika šťastně vítajícího svého pána, který se vrací z práce. Tuto sochu je možné vidět na Zemědělské fakultě tokyjské univerzity.

Jak je vidět, tak příběh zvířete může velmi silně zasáhnout lidské srdce a zanechat v člověku tak silný dojem, že nechá postavit i pomník, který celý příběh bude neustále udržovat při životě. Jedná se o jisté dojetí a vžití se do role zvířete, i vyzvednutí ctnosti, které si člověk na zvířeti cení.

Jako další příklad lze uvést krávu Emily z Massachusetts, která se v roce 1995 proslavila tím, že o pár minut unikla jatkám, a to tak, že přeskočila vrata vysoká 1,5 metru. Poté se 40 dnů skrývala v nedalekém lese. Lidé z přilehlého města s ní měli soucit a policii ji proto nikdo nenahlásil.

Emily pak byla z jatek odkoupena rodinou Randa, která Emily převezla do azylu Peace Abbey. Zde byla Emily navštěvována mnoha lidmi a stala se tak symbolem práv zvířat a vegetariánství.

V roce 2003 Emily zemřela na rakovinu dělohy. Týden před svou smrtí dostala požehnání od místního kněze vyznávajícího hinduismus. Po její smrti byl na jejím hrobě postaven pomník s bronzovou sochou zachycující Emily v její životní velikosti. Tato socha se nachází mezi sochami Matky Terezy a Mahatma Gandhiho.

Jistě existuje spousta podobných příběhů a našli bychom mnoho různých zvířat, která by si jistě zasloužila mít svou sochu a svůj pomník. Jenom se o nich neví, nebo se o nich vědět ani nechce. Pomník by si pak totiž zasloužilo každé tzv. hospodářské zvíře, které obětovalo svůj život pro to, aby se mohlo stát potravou někomu jinému.

Za obětování svého života se ale zatím zvířatům pomníky nestaví. Doufejme tedy, že k ocenění zvířecí oddanosti a odvahy časem přibude i ocenění za nedobrovolné vzdání se svého života.

She hopes to inspire people to apply critical thinking to their views of life and the world. She encourages human beings to raise their awareness by asking questions about how their actions impact the world at large. / Jejím záměrem je podněcovat ke kritickému myšlení a nahlížení na svět. Snaží se dodat lidem odvahu klást si otázky a povzbuzovat je k uvědomování si svých činů, i jejich následného dopadu na okolní svět. Je autorkou eBooku PRŮVODCE VAŠÍM ŽIVOTEM BEZ MASA.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.